Animace v Aqualandu na Kosu

Podívám se z okna a je mlhavo tak, že se mi ani nechce z rozehřáté postele, kde si prohlížím fotky z letošních slunečných dnů. Tento rok jsem toho slunce měla víc než dost, ale teď mi chybí pláž, šum moře, večerní show, animační programy a ty nezapomenutelné úsměvy lidí. Léto 2014 jsem strávila na řeckém ostrově Kos jako animátorka.

Jsem člověk akční, co nerad sedí s rukama v klíně a nesnáší nudu. Mám ráda cestování a studuji politickou a kulturní geografii v Ostravě. Stručný popis naznačuje, že mám chuť poznávat jiné země, lidi, kultury… A tyto mé potřeby byly letos naplněny. Před rokem jsem absolvovala školení animátorů s agenturou Rilife a letos se mi poštěstilo své nabité vědomosti uvést i do praxe. Pracovní pohovor na skypu jsem zvládla a pak už mi nic nebránilo odjet. Výzvy se nemají odkládat a já ani na malý okamžik nezapochybovala o svém rozhodnutí.
Hned po příjezdu na letišti se mi stala úsměvná příhoda. S kolegyní, která jela se mnou na centrální hotel jsme se zapovídaly, až nám rezervovaný autobus odjel před očima. Následovalo zdlouhavé přemlouvání majitelky tamní autobusové společnosti, která naštěstí udělala dobrý skutek a pro nás přijel jiný autobus. Člověk si musí zachovat chladnou hlavu v každé situaci a pokud něco chce, měl by  být neodbytný, ono to většinou funguje. V centrálním hotelu Village na nás čekal manažer, který nám měl sdělit, kde budeme pracovat. Mým domovem se do konce mého pobytu stal hotel Aqualand. Jednalo se o hotel s tobogány, velkými minikluby a taktéž venkovním divadlem, které jsem si na první pohled zamilovala.
První pracovní den byl šílený. Vše jsem se měla naučit od ostatních, což pro mě bylo nepředstavitelné. Pro člověka= workoholika, který stěží najde volnou chvíli. Tady jsem „nevěděla do čeho píchnout“. Nikdy nezapomenu, jak se mě můj kolega zeptal, jestli umím hrát vodní pólo, než jsme stihla odpovědět, už jsem byla v bazéně. V bazénu byli samí dědečkové, tatínci, synové…a já. Animátorka, která sotva dosáhla na dno bazénu…Mé výkony nebyly adekvátní mým ostatním výkonům při jiných sportovních aktivitách, tudíž samotná hra nestojí moc řeč….Jakmile jsem vylezla z bazénu, řekla jsem mu rozezleně „NEVER EVER!“ a šla se převléct. Od té doby jsem věděla, že tahle hra nebude pro mě.
Prvních pár dnů, jsem rychle poznala, jak to v hotelu chodí. Naučila jsem se pravidla venkovních aktivit, jako byl ping pong, šipky, vodní pólo apod. a poté jsem je hrála s dětmi i dospělými sama. Na mé aktivity chodili děti ale i dospělí. Ptáte se, zda to bylo stereotypní? Nikoliv, pokaždé to bylo jiné. Díky tomu, že na našem hotelu bylo spoustu národností, stávalo se, že jsem měla jeden týden stretching plný Němců a ten následující Angličanů. Měla jsem krásné národnostní srovnání dětí. Když jsem cokoliv hrála s německými dětmi, vše muselo být podle pravidel. Neexistovalo, abych jim pravidla jakkoliv přizpůsobovala, byť pro jejich dobro. Naopak jiné děti si rády měnily pravidla podle svého gusta. V tomhle případě jsem musela dokázat, že já jsem tady ten animátor a nejsem tady pro „srandu králíkům“.  Poslední dva týdny mého pobyt jsem si zkusila i miniclub. Mohla jsem si vyzkoušet práci s menšími dětmi, tudíž jsem to brala jako přínosnou zkušenost. Každý večer jsme tancovali minidisco, které děti zbožňovaly.
Vzhledem k tomu že Aqualand byl jeden z důležitých hotelů, protože zde jezdilo hodně rodin s dětmi, bylo důležité dělat zde každý večer show. Někdy jsme dělali Mr. And Mrs. Aqualand, The best couple show aj. kde byli zapojováni diváci. Taktéž nesměly chybět vtipné show, kde jsme dělali skeče z různých filmů, divadelní scénky, či vtipné parodie. Jednou týdně jsme měli velkou show.  V X-factoru, jsme živě zpívali a tancovali. Naše oblíbená Africa show obsahovala několik zábavných scének, spoustu tancování, světelké poiky ale i vystoupení s ohněm. Být na pódiu každý den je návykové. A já si velice rychle zvykla. Pokud nějaká nervozita byla, tak během chvilky opadla.
Po skončení show jsme ještě museli na hodinu chodit do clubu, který patřil hotelu. Většinou zde přišli hosté z hotelů a našim úkolem bylo dělat animaci i tam. Některé večery byly skvělé, ale jiné, kdy jsme měli náročnou show, sil ubývalo a nám do skoku moc nebylo.
Jednou týdně jsem měla volno. Poznala jsem ostrov autem, podívala se do Turecka a stihla i výlet lodí na nejbližší ostrovy. Samozřejmě odpočinek také proběhl, ale když je člověk vášnivým cestovatelem, odpočinek jde stranou. Některé volné dny jsem taktéž trávila u notebooku, registrováním předmětů do školy, kupováním letenky apod. protože když pracujete, máte jiný svět. Měla jsem pocit, že jsem ve své hotelové bublině, kde není čas na jiné věci než animaci.
Práce animátora se zdá být velice jednoduchá, ale není to tak. Člověk neustále komunikuje, usmívá se, je plný života, pobízí lidi k lepším výkonům a snaží se dělat zábavu v každé situaci. Tahle práce je ideální pro mladé lidi, kteří se nebojí nových příležitostí, rádi se smějí a jsou odhodláni zažít něco nového.
Českou agenturu Rilife doporučuju každému, kdo si chce tohle všechno zkusit. I přístup agentury je velice důležitý, obzvláště když se jedná o první pracovní pobyt v zahraničí. Já už zkušenosti s agenturami mám, a s klidnou duší můžu říct, že tohle léto bylo nejlepším, co se týká komunikace s českou agenturou. Pokud ještě stále váháte, tak není nad čím, školení je v plném proudu, tak se nestyďte vyplnit přihlášku!

Adéla Kalusová

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s